Konzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž

Mgr. Adam Šiška

foto

Autor tohoto textu, jenž sám sobě píše tento krátký medailon, se narodil na jaře roku 1986. První roky života prožil v Lutopecnách a Kroměříži, ale předškolní a školní léta strávil v rodné vsi otce i děda v Břestu. Již od prvních let v základní škole začal projevovat zájem o témata elektrotechnická (prakticky v tehdejším ŠVC Šipka), počítačová (nejprve teoreticky z knih, např. Novelli, L. Můj první počítač. Praha: Albatros, 1988., ke kterým měl exkluzivní přístup jako syn učitelky, tehdy vedoucí školní knihovny) i hudební (klasická klavírní průprava na ZUŠ u Zdeňka Mojžíše, později se zájmem o muzicírování u Věry Vilímkové). Už v prvních letech docházky do základní školy se u něj začaly projevovat i pedagogické ambice, kdy o prázdinách mezi osmou a devátou třídou se zapůjčeným školním počítačem pronikl do tajů programování (v Basicu a Pascalu) a následně vedl kroužek programování pro své spolužáky i kantora (zde se patří vyjádřit poklonu, tehdy ještě školníkovi, později učiteli IVT/IKT i na této konzervatoři „medvědovi“ Radku Jandovi, který stál za zmíněným zapůjčením počítače, i prvním poznáváním internetového prostředí). V pedagogickém působení pokračoval i na kroměřížském gymnáziu, kde ve čtvrtém ročníku společně s pedagogy Pavlem Lovasem a Tomášem Mikulenkou spoluvytvářel podobu maturit z IVT pro další ročníky (viz mujweb.cz/jasco/ivt) a vedl připravný kurz pro maturanty svého ročníku. Absolvoval také jako instruktor a posléze i vedoucí několik letních táborů. Během gymnaziálních a následujících let se potkal s bicími nástroji, Tomášem Fábrym a Petrem Žůrkem, a s kontrabasem a Miloslavem Bubeníčkem.

Rozhodnut být pedagogem, ale s vědomím, že na pedagogické fakulty se jeho spolužáci (bez ped. ambicí) hlásí až na posledním (krytém) místě, se zapsal na studium na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně, obor Teoretická informatika. Od druhého ročníku vedl cvičení neimperativního (funkcionálního a logického) programování pro mladší kolegy. Magisterké studium dokončil v oboru Paralelní a distribuované systémy. Už v posledním ročníku studia byl přijat jako učitel IKT na Konzervatoři P. J. Vejvanovského Kroměříž, kde působí dosud. Pokračuje v brněnské formalistické tradici a snaží se matematicky zpřesnit a algoritmizovat alespoň jádro hudební teorie, z těchto úvah vychází výuka nového předmětu IKT v hudbě. V současné době dokončuje státem uznatelné pedagogické vzdělání diplomovou prací o koncepci výuky IKT na konzervatořích s tím, že vnímá vliv 21. století na školství a vzdělávání a uvědomuje si hrozbu tzv. digitální demence (viz Spitzer, Manfred. Digitální demence. Praha: Host, 2013.).

Na adrese konzkm.cz/ikt nabízí žákům konzervatoře i ostatním zájemcům studijní materiály, návrhy projektů i upozornění na aktuality z oblasti vzdělávání, vědy a hudby.

Na závěr i k ilustraci metod a cílů výuky nabídne k promyšlení následující: Proč těm strojům říkáme počítače? Vždyť na nich přece vyhledáváme informace, prohlížíme obrázky, poslouháme hudbu, sledujeme filmy, nakupujeme, komunikujeme, ..., tedy nepočítáme.